Dne 15. srpna uplynulo 120 let od velkého okamžiku v historii slánského Sokola - slavnostního otevření nově vybudované sokolovny. Po dlouholetých přípravách, po řadě překážek a po spoustě nijak optimistických názorů ze strany tehdejší slánské veřejnosti, byl v pondělí 28. září 1896 slavnostně položen základní kámen budoucího tělocvičného stánku a za dnes neuvěřitelných 10 měsíců a 17 dní byla stavba dokončena a slavnostně otevřena.Slánská sokolovna nedlouho po svém otevření. – Reprofoto L.Dobner

Soudobá zpráva o tom uvádí:

V neděli dne 15 .srpna 1897 slavilo královské město Slaný velký sokolský svátek. Čilá jednota sokolská za přispění všech uvědomělých občanů Slaného a okolí, dobudovala sobě vlastní svoji tělocvičnu.

V neděli ráno počaly proudy obecenstva z venkova oživovati Slaný a každý vlak přivezl statné šiky Sokolstva.

Odpoledne o 2. hodině uspořádán průvod k tělocvičně, kdež bylo zřízené řečniště.

Po zapění chorálu spolkem Daliborem ujal se slova spisovatel pan Václav Štech. Zmínil se o pozoruhodném rozvoji města Slaného, které ještě před třiceti lety živořilo v tichu, na středověk upomínajícím.

„Je to snad bohatství nějakého rodu, který podpírá ušlechtilé ideje, či přízeň osob vysokých, která podává ruku k uskutečnění všech těchto plánů? Nikoliv - pouhé nadšení - čistá tužba pokroku a nehasnoucí láska k rodné půdě tvoří zde brzy národohospodářské, brzy vychovávací, brzy vzdělávací tvrze, jichž význam sahá daleko za obvod městských zdí.

I Sokol, jehož prapor na počátku sedmdesátých let zvedli zde horliví přátelé organizace, jedině nadšení má co děkovati, že po nepřekonatelných překážkách, tuhých zápasech a úmorných bojích, stojí dnes u prahu této budovy krásné…

Nuž, nechť otevrou se její brány! První, kdo přítomností svou posvětí tuto budovu - jsou duše mrtvých přátel sokolské idey, kteří klesli dříve, než mohla se zjeviti jejich zrakům skutečná budova. Cítíte, kterak účastní se naší radosti a táhnou první do této budovy, v níž Sokol slanský pyšně si zavolá: Můj dům - můj hrad! Těmto zesnulým platí můj první pozdrav.“

Václav Štech v pokračování svého projevu vyzýval Sokoly k úctě k sobě samým, k ideám Sokolstva, ke kázni, shovívavosti k názorům druhých a k spravedlivému posuzování své i jejich práce. Vyzval i neorganizované účastníky slavnosti k podpoře sokolského hnutí a jeho myšlenek.

Jednotlivé části projevu byly hlasitě kvitovány potleskem shromážděných. Po posledních slovech řečníka přišlo na zapisování do pamětní knihy, při kterém byl postrádán zápis oficiálních zástupců města. Potom následoval pochod na cvičiště.

V čele průvodu byly neseny prapory a vyhrávala hudba slánské sokolské jednoty. Za nimi kráčely zástupci celkem 37 bratrských sokolských jednot ze severních Čech, středních Čech a z Prahy, všichni s prapory. Za nimi šly slánské dívky následované zástupci okresu a městských korporací a spolků. O 4. hodině provedeno na vkusně upraveném cvičišti zdařilé veřejné cvičení za účastenství 132 borců. Po cvičení nastala na cvičišti nenucená přátelská zábava, při níž koncertovala kapela slánského Sokola.

Večer bylo v divadle Občanské záložny uspořádáno představení, ve kterém byla sehrána Bozděchova veselohra Z doby kotillonů. Po představení byla slavnost ukončena přátelským večerem ve dvoraně hotelu U bílého beránka.

Protože řada vnitřních prací nebyla v době otevření sokolovny dokončena, bylo používání budovy povoleno městskou radou až od 15 .října 1897 a vlastní cvičení bylo v sokolovně zahájeno 6. listopadu téhož roku.Pohled do tělocvičny sokolovny po letních rekonstrukcích. – Foto L. Dobner

K svému stodvacetiletému jubileu dostala sokolovna od slánských Sokolů dárek v podobě nákladné rekonstrukce velké tělocvičny, čítající stavební a klempířské úpravy, vylepení nových zátěžových koberců na stěny, několikeré přebroušení stávající podlahy, její vyspravení a opatření čtyřmi novými nátěry, nalajnováním a zasíťováním apsidy. Další drobné úpravy zaznamenaly také šatny.

Práce byly provedeny za finanční podpory MěÚ Slaný, kterému patří naše poděkování.

Pro Slánské listy č. 7/2017

Libor Dobner